V neděli jsme se s Verčou domluvily, že navštívíme místní obchoďák s více než smíšeným zbožím (najdete zde naprosto vše od oblečení, přes nářadí, květiny, kuchyňské vybavení, hygienické potřeby, ...). Chtěla jsem si totiž nakoupit nějaké pracovní oblečení na farmu. První pokus nakupovat byl zhatěn spuštěním požárního alarmu a vyhnáním všech návštěvníků z obchodu. Vzaly jsme to tedy hned do druhé cílové destinace, obdobného krámu poblíž. Tam už nás nikdo nevykopl a já si v klidu vybrala fake conversky za 15 dolarů a tričko za tři navrch. Ukázalo se, že s Verčou si nejenom máme vždy o čem povídat a velice mě potěšilo i jejích 183 cm živé výšky, ale máme společnou i jistou úchylku v serepetičkách do kuchyně - hrnečky, formičky, mísy, prostírání a všemožný udělátka, který tu nabízí v mnohem větším výběru a za mnohem lepší ceny, než u nás. Vymetly jsme každou uličku, která s těmito předměty nějak souvisela a spouštěly "júúúú" a "ááááách" v pavidelných intervalech. Verča chtěla, abych byla ještě pošahanější, než už jsem, tak mě vzala i do uličky s papírnictvím, kde jsme společně vzdychaly nad barevnými papíry, lepenkami, tužkami a vším možným dalším. Cestou zpět jsme to vzaly opět přes krám, kde už jsme předtím byly - nevyhořel a mohlo se už dovnitř, tak jsme tam zašly a předstíraly vybírání kalhot pro mě, abychom opět skončily u naběraček, vařeček a dalšího podobného vybavení. Cestu domů jsme zvládly už jen s malou zastávkou ve specializovaném krámu výhradně s domácími potřebami.
Doma jsme do sebe hodily oběd a vyrazily na malý výlet, který byl ale úplně parádní. Nejdřív jsme jely na Ocean beach, která je od Hastings vzdálená asi půl hodinky autem. Je to tak krásná pláž! Seděly jsme na ní asi dvě hodiny a povídaly si. Foukalo a byla celkem zima. Nějací mladí Němčící se tam sice koupali, ale mě stačilo smočit kotníky. Písek tam byl neskutečně jemnej a já už se těším, až se sem někdy vypravím na pohodu, na celej den a pěkně si pláž užiju. No posuďte sami:
 |
| Po cestě z pláže.. |
Po pláži jsme to vzaly ještě na Te Mata Peak, místní kopec s vyhlídkou. Povím vám, že přesně takhle jsem si ten Zéland představovala. Byla to prostě nádhera, netřeba popisovat, fotky poví víc...
Večer jsme zase ztrestaly nějaký to vínko, udělali si i s Amarem bramboráky a za ubytování jsem se odvděčila hruškovicí. Zítra hurá na farmu!
Žádné komentáře:
Okomentovat