Jak jsem se stala farmářkou

V pondělí ráno jsem vyrazila na helpx do Wipukurau, asi 60 km od Hastings. Po vyhledání ceny za lístek na autobus v den státního svátku mi bylo jasné, že si opět zastopuju. Verča s Amarem mě hodili kousek za město a za dvě minutky už jsem se vezla se starym pánem v BMW. Pán byl těžce nedoslýchavý, vedli jsme tudíž dvě na sobě zcela nezávislé konverzace, protože já mu pro jistotu zase nerozuměla. Ani jeden jsme netušili, co ten druhý říká, ale i tak jsme se docela nasmáli. Původně jel do vesnice těsně před Waipukurau, ale hodil mě až tam, abych nemusela stopovat znova. Byla jsem za to moc ráda, hned za vesnicí totiž začínala 100 km/h a to by se mi asi nestopovalo nejlíp.. Rozloučili jsme se a já zavolala mým budoucím hostitelům, že jsem už v městečku. Za chvíli si mě vyzvedla Louise a odfrčely jsme na farmu. Farma má kolem 400 hektarů, na kterých se chová cca 3000 ovcí, ale vzhledem k tomu, že je jaro a rodila se jehňata, v současnosti je tu cca 5000 ovcí. K tomu pár stád krav. David a Louise jsou hrozně příjemný lidi ve věku mých rodičů. Mají 5 dětí, které už jsou všechny z domu, takže jsou na farmu sami a využívají občas pomocníků z helpx. Jsou k sobě hrozně milí, občas se oslovují darling nebo sweetheart a je vidět, že když se Louise Davida na něco ptá, předem zná odpověď. Pokud byste chtěli návod na šťastné soužití po celý život, vězte, že se zasnoubili po 6 týdnech randění a svatba byla po 8 měsících od prvního rande. Nesmíte se tedy ničeho bát a jít do všeho střemhlav :-D

Vyfasovala jsem vlastní pokoj s obří postelí a hned jsem se zapojila do chodu farmy. Mojí každodenní činností bude krmení 3 jehňat z lahve (maminky jim umřely, nebo byl jiný problém) a krmení, zahánění a vyhánění slepic z kurníku + kradení jejich potomků, rozuměj vajec. Velice brzy jsem zjistila, že slepice jsou nejodpornější zvířata na světě, že se jich bojim a tato činnost se stala nejčernějšími okamžiky každého dne. Jinak jsem pomáhala se vším možným - běžným úklidem v domě, prací na zahradě, ale hlavně s ovcemi, kdy probíhalo oddělování matek od jehňat a odčervování jehňat.
Louise neskutečně dobře vaří, takže jsem si vychutnala úplně každý jídlo, který přede mě bylo postaveno. Namátkou jsme měli takové skvosty jako vepřové maso na marocký způsob se skořicí, rozinkami a pomerančovou kůrou, teplé muffiny s čerstvou šlehačkou přelité karamelovou omáčkou a spoustu a spoustu dalších dobrot. Aby se neřeklo, vyšvihla jsem aspoň bramboráky a hlavně vepřo knedlo zelo, který se myslim fakt povedlo.

Týden strávený tady byl oázou klidu a pohody a cítila jsem se tu úplně jako doma. I když jsem někdy pracovala víc, než bylo domluveno, vzhledem k tomu, že jsem se stala součástí všech aktivit tady, bylo to úplně přirozený a spíš by mi bylo divný, kdybych seděla na zadku a místní kolem mě běhali.

Myslím, že nejlepší reportáž z mého týdne tady bude prostřednictvím fotek a k nim přiložených komentářů:

Jak to tu vypadá - zastřešená terasa - jídelna

Obývák

Můj pokojíček a nejlepší postel

Tady trávím nejvíc času - kuchyně

Zahrádka u domu a všude kolem po svazích běhají ovečky

Na zahradě se pěstuje snad všechno, na co si vzpomenete

Hladovci.. U krmení se hrozně strkaj a rvou se o dudlík. A hlavně mlaskaj!

A takhle jim to mlíčko chutná..

První den jsme oddělovali jalovice a bejčky. Řeknu vám, že jsem měla normálně stažený půlky. Bejt zavřená v malý ohradě s tak obříma zvířatama... Asi to na mě bylo trochu vidět, tak jsem se pak už jen z uctivé vzdálenosti dívala...

Krávy jsme pak hnali na jinou pastvinu a měli jsme cestou krásný výhledy.

Už se blížej! Jinak bez auta 4x4 by si tu člověk neškrtl, byly to často slušný rallye!

Domácí rodinná fenka Cassie, největší přítula a mazel, která by se pro podrbání za uchem přerazila.

Oddělování jehňat od matek + odčervování. Mají promyšlený systém ohrad, takže ovce se postupně nahánějí z jedné do druhé, až se nakonec postupně naženou do malé ohrádky, která se zavře, takže jsou v ní ovce úplně nahňácaný. Tam se jehňata odčerví pomocí dávkovací pistole se zásobníkem, který má člověk přidělaný na zádech jako batůžek. Po odčervení jehňat se ovce ženou do úzké chodbičky, kam se vejde jen jedna a pomocí chytré "výhybky" se pouští do jedné, nebo druhé ohrady a tak se třídí na jehňata a matky.

Už je nahňácáno a jde se odčervovat.

Všichni tři mí kojící svěřenci. Jedno jehně bylo malinký a nechtělo moc pít. Když jsem do něj něco dostala, měla jsem pak vždycky hroznou radost.

Výhledy z farmy..

Ovce jsou vskutku neskutečně hloupý zvířata. V té úzké chodbičce se občas zasekly třeba tři naráz a bylo třeba je tam nějak uspořádat, což se nezdá, ale dá zabrat, protože takový odrostlý jehně už něco váží..

Navíc bývá někdy celkem hic a hlavně se dost práší..

I v terénu se musí dodržovat přestávka na čaj a v tomto případě pomerančový muffin. Myslim, že mi to farmaření celkem sedne! (Zleva: já, pomocník, kterej nevim, jak se jmenuje, Louise, David)

Připadala jsem si trochu jak v koncentráku - brali jsme matkám děti a oni pak na sebe koukali takhle přes plot a děsně bečeli, vypadalo to, jak když brečej. No drama prostě...

Jedno jehně mělo poraněnou nohu, mělo velký absces z obou stran a jen jí tahalo za sebou. Naložili jsme ho a vzali domů, že mu zkusíme dát penicilin. Bohužel se zatím vůbec nelepší a nevypadá to s ním pořád dobře...

Jeden z největších zážitků tady bylo pozorovat pracovní psy při práci. Je k nim přistupováno úplně jinak než ke Cassie například. Psi sami od sebe vědí, jak se mají chovat, intuitivně shání stádo dohromady, nebo štěkají, aby se ovce popohnaly do další ohrady. Jediný písknutí potom stačí ke změně směru, kam ovce ženou. Věřte mi, že vidět to v televizi je o něčem úplně jinym, než u toho být naživo.

Moje oblíbený místo na farmě. Ty stromy voněly intenzivně jako fialky.. nádhera.

Byly jsme s Cassie na procházce po pastvinách.

Všichni zajíci v dosahu prohnáni, zem prohrabána, můžem domů!

Další z těžký dřiny na farmě - nakrmit a vyvenčit Mega, jednou by z něj měl vyrůst další z pracovních honáckých psů. V jeho 3 měsících je to ovšem neuvěřitelný střevo, který je schopný naběhnout člověku v plný rychlosti do nohou, nebo odvlíct obrovskej zásobník plnej vody do boudy. Přivolání má ovšem už v tomhle věku neskutečný..

V neděli jsme s Louise vyvezly Cassie na delší výlet autem.

Ty zasněžený hory v pozadí prostě můžu..

Cassie v řece aneb recept na štěstí.

Takový normální oběd v trávě.

David mě vzal na čtyřkolce na obhlídku farmy.

Pracuje nonstop, i na té projížďce musel aspoň zkontrolovat napajedla a dráty s elektrikou.

Z nejvyššího bodu farmy.

Vepřo knedlo zelo chutnalo, později došlo i na bramboráky a i ty prý byly výborný.

Poslední den mého farmaření - vyfásla jsem super vohoz a jsem hrdá na své stádo.

Je to klasika - konečně mám pocit, že jsem na farmě k něčemu užitečná, protože už jsem ovce trochu poznala a dokážu je nahánět kam potřebuju, nebojím se jich, ani když mi někdo onehdá tvrdil, že koušou. A v tu chvíli odjíždím. Ale třeba se sem ještě někdy vrátím, kdo ví...

Tak a je to. Symbolicky poslední den na farmě doháním blogový skluz a od teď už budou mé příspěvky doufám ne tolik opožděné. Zítra odjíždím zpátky do Hastings, kde bych se měla ubytovat a v dohledné době snad i pracovat. Přijetí na farmě od Davida a Louise bylo neskutečně vřelý, připadala jsem si jako součást jejich rodiny, takže se mi nebude odjíždět lehce. Všechno krásný ale jednou končí a já se těším, co na mě čeká dalšího...