Jak to všechno začalo

V pondělí, 13. 10., jsme s Bětkou naskočily do letadla na Ruzyni směr Amsterdam a bylo. Výlet na druhou stranu zeměkoule začal.

Cestovaly jsme celkem dva dny v kuse a aby to nebyla nuda, vzaly jsme to z Amsteru do Bangkoku, Taipei, Sydney a pak už jsme z okýnka letadla viděly první zelené kopečky a přivítal nás Auckland.

Informace o letu - jak užitečné...

Dobroty v letadle

Rozednívání, stmívání, den, noc... všechno se to tak rychle střídalo, že jsme se moc neorientovali..

Let utekl docela v pohodě, dařilo se nám i spát a ládovali jsme se čínskými jídly, které nám servírovaly letušky China Airlines. Taky jsme zažili pár pěkných setkání, nejdřív jsme pokecaly s Izraelcem, co mířil do Nepálu, potom jsme se daly do řeči s Lukášem, který měl společnou cestu s náma a přidal se k nám a já potom poslední část letu skvěle pokecala s Martinou, která jela na Zéland navštívit kamarádku.

První kousky Zélandu

Kia ora! - přivítání na letišti v maorském stylu

V Aucklandu jsme čekali sáhodlouhé prohlídky, než nás vpustí na zélandské území, ale nic takového se nekonalo. Jen pejsek některým z nás očmuchal batůžky a my konečně vylezli ven na čerstvý zélandský vzduch. Naskočili jsme do busíku, který rozvážel pasažéry tam, kam potřebovali a vyrazili směr centrum. Měly jsme s Bětkou domluvené ubytování u jednoho místního kluka, ten nás ale zcela vypekl a i přes veškeré zásady couchsurfingu a slušnýho chování, nám v půl desátý večer oznámil, že nás vlastně neubytuje. Naštvaný, unavený po dvoudenní cestě a ověšený tunovejma batohama, jsme vyrazily hledat hostel, který jsme mohly mít už dávno zařízenej, kdyby nebylo toho místního blbečka. Naštěstí jsme narazily na jeden s volnýma postelema celkem brzo a navíc jen ve vedlejší ulici od Lukášova hostelu. Byla jsem šťastná, že mám kde spát, ale řeknu vám, že žádná hitparáda to zrovna nebyla. I když z okna jsme měly výhled přímo na Sky Tower, místní dominantu, ze které se skáče něco jako bungee jumping a kde je největší místní casino (důležité informace). Kolem půlnoci jsme se konečně uložily do postelí, ve kterých evidentně už spal někdo před náma a doufaly jsme, že s náma časový posun moc nezamává.

Výhled z okna dobrý...

Ale na tohle už jsem asi trochu stará :-)