Thajskem za tři týdny

První zemí na našem asijském seznamu bylo Thajsko. Pro někoho možná ne úplně exotická destinace, ale já jsem tu byla porpvé. Pamatuju si, jak mi v prváku na vejšce spolužák vyprávěl, jak sem jezdí lézt a jak je to báječný. A já si říkala, jak ráda bych se tam někdy podívala. A splnilo se mi to až teď!

Po čtyřhodinovém letu z Bali jsme se s Klauzikem šťastně shledali na letišti a vyrazili do centra Bangkoku. První tři dny jsme tu měli zaplacené ubytování a na programu jsme měli poznávání města a hlavně plánování dalších cest. Spřádání plánů na následující dny a týdny bylo ale překvapujícně náročný. Dnešní internetová doba má totiž velkou výhodu v dostupnosti informací. Obrovského množství informací. Nevěděli jsme, čemu věřit, co je podstatné a co opravdu stojí za návštěvu. Zkrátka jsme se  v informacích topili a přestože jsme u internetu a průvodce trávili poctivě spoustu času, kýžený cestovatelský plán se zdál být v nedohlednu. Bangkok jsme nakonec opouštěli s rozhodnutím, že nejdřív pojedeme na jih ke Krabi, kde si zalezeme a potom pojedeme směrem na sever.

Blízko města Krabi je pláž Railay, která je obklopená obrovským množstvím krásných skal plných krápníků, poskytující lezení pro všechny možné výkonnostní skupiny. Taky tam ve stejnou dobu jako my byli Hanička s Mikem, moji kamarádi, kteří poslední rok objíždí lezecké oblasti všude možně po světě. A aby toho nebylo málo, byli tu i jejich kámoši Lucka a Mára. Vytvořili jsme tedy vcelku početnou údernou českou skupinku a trávili spolu celé 4 dny. Railay beach je krásné místo. Průzračné moře, bílý písek a jako kontrast se z pláží, nebo přímo z vody, zvedají obrovské a strmé skály a kopce porostlé lesem. To ale už ví i spousta jiných turistů a místní toho využívají. Pobyt tady měl tudíž bohužel spoustu stinných stránek. Zejména to byly několikanásobně vyšší ceny než ve zbytku Thajska za úplně vše, od ubytování, přes jídlo, služby, dopravu... Přesto jsme si to užili, byla paráda být ve skupince a i ty lezečky jsme provětrali. Vyrazili jsme i na deep water solo (lezení nad vodou bez jištění), kde se někdo (hádejte kdo) dost vybál a naopak někdo jinej neohroženě skákal z 15 a více metrů. Fotek odsud nemám zrovna moc, pořád fotili jiní a já si říkala, že si pak fotky vezmu. Výsledek je nečekaný, nemám ani jednu :-) Tak aspoň to něco málo, co jsem vyfotila já a pár obrázků z Bangkoku.

Místní jídlo u stánků - lahoda!

Ležící Buddha v chrámu Wat Pho - Bangkok (na dýlku má 40 m)

Neskutečně zdobené pagody v chrámu Wat Pho

Tady bydlí mniší - Bangkok

Jedna z pramála fotek, kde jsme oba

Klauzik koštuje zmrzku z čerstvýho kokosu podávanou v kokosovym "kornoutku"

Mniška svolává k modlitbě

Khao San road - nejturističtější ulice celýho Bangkoku plná hospod a stánků se suvenýry

Kousek od našeho ubytka...

Pláž kousek od Railay beach - Tonsai beach a typické lodě - longtail boats

Vylezli jsme na kopec

A pak z něj slezli na opačnou stranu, kde se najednou uprostřed džungle objevila krásná laguna, úplně jako kdybyste najednou byli v jiném světě.

A byl tam obrovský klid a ticho!

Z Railay beach jsme se rozhodli vydat prozkoumat místní národní park Khao Sok. Ten leží severně od Krabi, dalo by se říct cestou do Bangkoku. Veřejnou dopravou bysme se tam kodrcali celý den a několikrát přestupovali, koupili jsme si teda lístky přes místní cestovní agenturu. Měli jsme jet 4 hodiny jedním mikrobusem. Nakonec jsme se kodrcali celý den a několikrát přestupovali. Pohrdání zákazníkem, neuvádění úplných informací a prodávání předražených služeb se ukázalo být společným jmenovatelem všech turistických míst v Thajsku a nejen tam. Je to škoda.

Po příjezdu k NP jsme se ubytovali v bambusových domečkách uprostřed džungle. Bydlení samo o sobě to bylo krásné a klidné. Nevýhodou bylo jen to, že jsme byli závislí na majiteli ubytka a dalším personálu, kteří nás museli vozit k branám NP a potom nás zase vyzvedávat, protože to ke vstupu do parku bylo asi 3 km daleko. 

První den v Khao Sok jsme se vydali na průzkum parku nejběžnější trasou, která měla vést kolem řeky. V mapce, kterou jsme dostali, bylo na trase vyznačeno několik vodopádů jako zajímavých míst k navštívení s možností vykoupání. U vstupu jsme museli zaplatit jako cizinci 300 THB (100 THB = cca 80 Kč), místní platili 50 THB. Za vstup do lesa nám to přišlo vážně hodně, ale co jsme měli dělat. Po cca 3 km chůze po vcelku obyčejné široké cestě bambusovým lesem jsme došli k ceduli, na kterou jsme zůstali nevěřícně zírat - dál už jde jít jen s místním průvodcem. Za porušení tohoto pravidla budete pokutováni 1000 THB. Byli jsme naštvaní a nevěděli, co máme dělat. Už jsme to málem otočili, když prošla jiná cizinka s komentářem, že na tohle jim kašle. Šli jsme teda taky dál a nakonec se ukázalo, že to tak dělá spousta dalších turistů a nikdo ve výsledku dodržování tohoto pravidla nekotroluje. Je to prostě jen další tahání peněz z turistů. Bylo nám z toho smutno. I proto, že procházka parkem nakonec nebyla nic dechberoucího.

Druhý den jsme si půjčili motorku a vyrazili k cca 60 km vzdálené obrovské přehradě. Zabalili jsme plavky a těšili se, jak se někde vyvalíme a užijeme pohody u vody. Cestou jsme se kochali výhledy na okolní strmé lesnaté kopce, skaliska a zkoumali jsme kaučukové plantáže a způsob pěstování tolik diskutované palmy olejné. Po příjezdu k přehradě se ukázalo, že k vodě není udělaný jediný rozumný přístup a že na nás čekají spousty majitelů loděk, kteří by nás po přehradě provezli - to je totiž jediný způsob, jak se tu porozhlédnout. Turisto, zaplať! Zklamaní jsme to otočili a jeli dom...
Skoro "za barákem" u našeho ubytka jsme ještě zašli do místního chrámu ukrytého v jeskyni. Vedle vchodu byly udělané kovové schůdky, které se postupně změnily v žebřík. Když jsme si s ostychem proklestili cestu početnou opičí tlupou a vylezli až nahoru, objevila se před námi další jeskyně. Obrovská a volně přístupná. Nasadili jsme čelovky a dali se na průzkum. Dalo se jít poměrně hluboko, otevíraly se před námi další a další "místnosti" a všude byla spousta stalagmitů, stalaktitů a bůhví čeho všeho ještě. Všude se třpitily krystalky a byla to nádhera. Za 20 THB to byl ve výsledku nejlepší zážitek celého NP. Stranou masového zájmu turistů, za pár korun.

Cestou kolem řeky v národním parku jsem málem zašlápla tohodle fešáka.

Cestou k přehradě

Výletníci

To je ta slavná přehrada

Sbírání kaučuku

Kůra stromu se postupně nařezává a kýžená gumovitá míza skapává do nachystaných mističek. Nevěřili byste, jak neskutečně to smrdí, kór, když kolem vás třeba projede auto kaučukem naložené.

Výhled od vstupu do jeskyně

Z Khao Soku jsme vyrazili do města Ayutthayaa, které je doslova napěchované historickými buddhistickými chrámy. Půjčili jsme si kola a koupili zvýhodněnou vstupenku do pěti nejvýznamnějších z nich. Bylo super objevovat všelijaká zákoutí starých kláštěrů a obdivovat  krásné a mnohdy skvěle zachované stůpy. Vedro bylo ale naprosto úmorné a provozovat v něm cyklistiku byl trochu úlet. Taky jsme poprvé byli ve městě, které bylo vážně špinavé a všude to ukrutně smrdělo, což celkový dojem trochu pošramotilo. Celkově ale moc hezký zážitek!

Z Ayutthayi jsme vyrazili ještě víc na sever, do města Chiang Mai, které se  v posledních letech stalo rájem digitálních nomádů a všelijakých spirituálních existencí z Evropy i odjinud. A my hned po příjezdu pochopili proč. Těžko říct, čím přesně to bylo, ale atmosféra kolem nás najednou nebyla tak uspěchaná, jako jinde v Thajsku. Člověk měl na ulicích pocit, že má kolem sebe i trochu prostoru a nekonal se ani tak strašný smrad, jako v předchozí destinaci. Pobyt tady jsme si moc užili a nakonec o den prodloužili. Obešli jsme centrum města a jeho chrámy, vyrazili jsme do místní ZOO, do krásného zlatého chrámu na kopci za městem, do blízkého národního parku Doi Inthanon a obešli několik místních večerních trhů. Jak se nám kde líbilo popíšu v popiskách u fotek. Z Chiang Mai jsme to stočili zase zpátky na jih do Bangkoku a odsud autobusem do Kambodži.

Chrám v Chiang Mai

Tento byl poškozen zemětřesením

Většina chrámů byla pořád funkčních a modlili se v nich mniši a mníšci

Ze ZOO jsem nejdřív byla zklamaná, spousta zvířat byla zalezlá, výběhy byly většinou betonové a ne zrovna krásné. Na druhou stranu se dalo dostat ke zvířatům mnohem blíž, než jsme zvyklí z domova. Někdy až moc blízko!

Taky jsme si mohli za pár korun koupit připravené krmení pro to které zvíře a nakrmit ho. U žiraf jsme neodolali!

Málo se hejbem, už začínáme bejt jak hroši...

No a pak to přišlo - Chiang Maiská ZOO je jedna z mála mimo Čínu, která chová pandy velké. Dokonce jedno mládě odchovali! Platilo se sem zvláštní vstupné a já se bála, co to zase bude za hrůzu a že chtějí opět jen tahat z lidí peníze. Naštěstí nás čekalo milé překvapení, pandí pavilon byl velký a pěkný a hlavně nás od zvířat dělilo jen nízké sklo a příkop za ním.

V době naší návštěvy dostaly nažrat a byly aktivní, chvíli předtím prý obě spaly a spouta lidí zklamaně odešla.

Netuším, co přesně z bambusu jedí (popisky jen v Thajštině), ale vždycky ho jen rozštípaly, očmuchaly a hrozně málo z klacíků pak žvejkaly. Bylo krásný vidět takhkle vzácný zvíře jen kousek od nás!

Cestou ze ZOO - jsme to ale krásní!

V chrámu na kopci za městem se mi nejvíc líbil tenhle mnich.

Zlato, zlato, zlato... Až oči bolely! Bohužel jedno z nejnavštěvovanějších míst v okolí a poutní místo pro místní, takže narváno.

Zvonečky zavěšované na okraje střech mají přinést štěstí a splnit přání, co se na jejich srdíčka napíšou.

Večer ve městě jsme pak sledovali neskutečné kreace hráčů při tradičním sportu Sepak takraw. Něco jako nohejbal, ale s vyšší sítí, takže hráči skákali do neskutečné výšky (nohama i blokovali).

V NP jsme objížděli hlavně krásné vodopády, kterých je tu spousta a konečně stály za to. Na motorce jsme za ten den ujeli asi 300 km a zadky nás bolely až běda.

Motýlci si ze mě udělali občerstvovnu...

Kousek pod vrcholem thajské nejvyšší hory byly v 90. letech vybudovány tyhle stúpy k oslavě králových 60. narozek. Připomínaly nám hodně různé stavby z dob komunismu u nás doma. Žádná nádhera, tradiční stúpy se nám líbily mnohem víc. Na vrchol nejvyššího kopce jsme pak dojeli taky a jen se tam vysmáli cedulce uprostřed lesa, že už jsme tam. Výhledy se nekonaly!

V rámci výletu do NP jsme zajeli i do jedné vzdálenější vesničky. Cesta, která tam vedla, je hodně populární mezi motorkáři. Ani se není čemu divit! Jinak krajina tu byla hodně jiná, než ve zbytku Thajska, připomínala mi naše lesy, když konči podzim.

Gurmánské okénko:

V Thajsku nám chutnalo moc a asi všechno. Není žádným překvapením, že Thajci vaří z čerstvých surovin a přímo pro vás, což je super. Nejvíc jsme jedli různé druhy nudlí se zeleninou, masem a vajíčkem, případně rýži v obdobných variacích a nudlové polévky. Na trhu v Chiang Mai jsme vyzkoušeli pražené larvy čehosi, křepelčí vajíčka a místí nanuky s kokosovou a durianovou příchutí. Thajci pijou kafe s kondenzovaným mlíkem a ledem, ale ne nějak masově a po stánkách s kafem je třeba trochu pátrat. Ale co se týče kofeinového zásobování, nestrádala jsem! :-)

Na večerním trhu - vyber si, co chceš, my ti to uvaříme!

V Bangkoku jsme objevili i lokální cukrárnu/pekárnu, kde bylo neustále neskutečně narváno a hlavně místní odcházeli třeba se třema igelitkama plnýma krabic s pečivem! Byla to lahoda, ale přišlo mi to trochu nenápaditý, pořád to samý těsto, jen na vrchu různý posypky a polevy.

Typický stánek - vyber si nudle, vyber si maso, za pár minut máš polívku na stole!